Některé dotazy posluchačů věrně odrážejí měnící se cyklus ročních dob. Tak například dopisy, týkající se místních jmen, jsou svědectvím vašich letních cestovních zážitků. Dnes se budeme věnovat přídavným jménům odvozeným od jmen míst nebo zemí. Do tohoto okruhu problémů patří možnost tvoření "kratších" podob adjektiv typu boskovský (od Boskovice), pardubský (Pardubice), vsatský (Vsetín). Všechny tyto a další formy přídavných jmen jsou jen regionální, sice v kraji běžně užívané, ale spisovné nejsou. V oficiálním textu užíváme jen podob jako boskovický, pardubický, vsetínský. Některá přídavná jména odvozená dvojím způsobem od cizích jmen jsou stylově odlišná. Jde tu zpravidla o podoby starší, dožívající jen v ustálených spojeních, a nové (zpravidla kratší), užívané v oficiálních novodobých kontextech. Vzpomeneme například z historie středověké literatury tzv. Trojánskou kroniku (to byly řecké báje o válce trojské), která byla mimochodem naší první tištěnou knihou, dále řád maltézských rytířů (podobně maltézský kříž), dnes ale užíváme adjektivum maltský (od jména ostrova Malta), zvonky nebo litanie mají přívlastek loretánský, dnešní odvozenina od jména italského Loreta je jen loretský. Šikmá věž v Pise je ale dosud označena náležitě jen pisánská a naopak kratším adjektivem sardský označujeme věci, které se vztahují k ostrovu Sardinie, jehož obyvatelé jsou Sardové a jazyk sardština (ne sardinština). Od jména německého Gotha je častější přídavné jméno gothský, a přece říkáme stále gothajský salám. V tomto spojení se starší podoba stále užívá a je také spisovná. V případě odvozeniny od jména norského hlavního města Oslo máme na vybranou možnost oslovský i oselský, které se někomu zdá divné pro stejné znění s českou podobou od osel. Také připomeneme dvojí možnost tvoření odvozenin od jména Hercegovina, tedy hercegovský i hercegovinský, zatímco poloostrov je jen Istrijský, ne Isterský, jak někdy také slyšíme.
         Snad se někomu zdá, že v takovém odvozování přídavných jmen je chaos. Můžeme tedy shrnout, že vývojem jazyka obecně nabývají převahy podoby kratší. Kde nemá uživatel jasno, protože jde o odvozeninu méně častou, radíme nahlédnout do přílohy Slovníku spisovné češtiny nebo tzv. akademického vydání Pravidel českého pravopisu. A nakonec ještě odpověď pro paní Květu Pisárkovou z Olomouce. Ptá se na pravopis odvozených přídavných jmen typu vogézský (od francouzského pohoří Vogézy). Správně je jedině vogézský, suezský, sainttropézský (psáno dohromady!) apod.; všude je tu skupina souhlásek z-s (z zůstává od jména, s je z přípony -ský). Jinak je tomu u jmen, která mají v zakončení -s (např. četné "vsi" v českých jménech typu Kněževes) - tady je jedno s: kněževeský aj. Stejně bude psáno například efeský, peloponéský, indonéský, laoský, tuniský, texaský apod., protože jsou odvozena od místních jmen, která mají v zakončení -s.

Jaroslava Hlavsová