Když vybíráme v samoobsluze výrobky z brambor, které zrychlí přípravu večeře, můžeme číst i názvy, o kterých si ani neuvědomujeme stejný věcněvýznamový původ. Třeba pomfrity (píše se už počeštěně jako jedno slovo) a zemiaková kaše dodávaná v prášku ze Slovenska. Probereme to ale od začátku, tedy od příchodu této cizí plodiny do Evropy a pak i do našich krajů. Na královských hostinách se jako lahůdka začaly objevovat brambory počátkem 17. století a v jeho polovině pronikly brambory i do Čech zásluhou mnichů řádu hybernů. V druhé polovině 17. století se při hladomoru po tzv. sedmileté válce pěstování brambor rychle ujalo. Názvy brambor dosvědčují, odkud k nám přišly - z německé země Braniborska (podobně jejich název maďarský - burgonya - svědčí o dovozu z Burgundska). Kromě spisovného dvojtvaru brambor i brambora je v nářečí i rod střední - to bramboro, a také různé hláskové obměny - chodské brambůry, v Podkrkonoší bandory. Jiné nářeční názvy ale dosvědčují, že v evropě převládalo pojmenování zemské jablko - německy Erdapfel - tedy počeštěně erteple (na rozdíl od původního jablka - tzv. stromského). Jednoslovný, dříve dokonce spisovný název zemáky, zemčata, nám připomene, že i ty původem francouzské pomfrity - doslova "smažená jablka" - mají tutéž pojmenovací souvislost s jablky - latinsky je jablko pomum. Na moravsko-slovenském pomezí říkají bramborám grumbíry - jejich nářeční jméno je z německého Grundbirne (tedy zase zemní hruška). Takový název - krompir - mají i jazyky jihoslovanské. Jen anglické potato, podobně jako pojmenování Španělské, svědčí o tom, že z Ameriky převzali nejen rostlinu, ale i její indiánský název batata.
         Názvy jídel z brambor, v české lidové stravě převažujících, jsou velmi rozmanité. Připomeneme tu zajímavou, výzkumem v terénu potvrzenou skutečnost. Nejen, že bramborová jídla patří především do chudší stravy horských krajů, ale tam že to jsou hlavně jídla z brambor syrových, tedy např. chlupaté knedlíky, jinak i frncochaté neboli bosáky a také bramborák - litý na pekáč (bác nebo táč), ale i takový, jaký prodávají v Praze stánkaři - je to smažená bramborová placka, neboli cmunda (jinde říkají i vošouchy, např. na Šumavě, halušky - tak v Podkrkonoší, a přitom tu dodávají, že prý se má říkat hanušky nebo sejkory). Jmen by bylo mnoho, podobně jako u vykrajovaných škubánek, kterým se říká také prostě kucmoch, ale i šusterka, trpálky nebo po německu šterc. Jména krajově obměnovaných bramborových jídel jsou rozmanitá, často utvořená jen pro pobavení, aby vyjadřovala i to, že zejména u mužů nepatříla taková jídla k oblíbeným (třeba praskokrky nebo nahý bratři).
         V času sklizně brambor jsme připomněli, že i jejich bohatá česká pojmenování dosvědčují, jak významnou roli hrají brambory už přes 300 let v našem jídelníčku.

Jaroslava Hlavsová