Opakovaně jsem zaslechla behem krátké doby stejnou chybu v tvarosloví. Sportovní reportéři mluví o turném, houslista může počítat s turném po Americe. Zajímavé je, že obvykle, když vyplave na povrch nějaká nedobrá novota, hned se ozve vícekrát za sebou. Proto se u ní zastavíme.
         Tedy slovo turné je přejato z francouzšiny a znamená okružní cestu s náplní uměleckou nebo přednáškovou, dnes tedy i s programem sportovním. Jako další takto přejatá slova středního rodu, např. dražé, filé, martiné, negližé, kombiné, klišé, komuniké, relé, resumé je i turné slovo v českém kontextu nesklonné, tj. má stejný tvar ve všech pádech čísla jednotného i množného a žádné koncovky nepřijímá. Proč se tedy chybně objevuje s koncovkou -m? Kde se tu vzala? Mluvčí ji užil, jako by tu šlo o jiné slovo středního rodu - pravda, také poněkud okrajové v soustavě skloňování jmen - o zpodstatnělé přídavné jméno, jako bývají jména poplatků: vstupné, jízdné, předplatné, zápisné, výchovné, spropitné, cestovné, poštovné, odstupné nebo v poslední době v Praze probírané mostné. Tato podstatná jména si ponechala sloňování adjektivní, tedy jízdné, jízdného, o jízdném, s jízdným. Slovo turné však do této kategorie nepatří a podobné tvary nemá. Zpodstatnělá přídavná jména jsou ovšem i rodu mužského a ženského, s příslušnými tvary těchto rodů přídavných jmen, tedy hajný, hajného, strážný, strážného, stejně jako paní vrátná, pokojská, vrátné, pokojské apod. Tam jistě problémy nejsou.
         Chyby ve středním rodě ale někdy slyšíme v kolísání mezi vzory moře a kuře (tedy vzorem jmen, která ozačují mláďata, ale i jiné věci, třeba doupě, koště). O chybování při skloňování vejce, bez vejce (ne vejcete, jak v lidovém jazyce bývá) jistě víme. Opačný jev jsem zaslechla v pořadu o přírodě - už vyleze ze svého doupě (tady je to nadměrné úsilí o domnělou správnost, tvar hyperkorektní).
         I slova běžná tedy mohou dělat při skloňování potíže; což teprve přejatá. Stejně jako s nesklonným turné se zachází třeba se slovy angažmá, aranžmá nebo nivó, plató, či alibi, dementi, ale i bermudy, čevabčiči, taxi, ragby nebo šery. Ještě se k podobným věcem vrátíme.

         Některá slova v naší slovní zásobě se objevují jako nová (v současné době bychom takových našli značné množství, a ostatně naplňují celou knihu, velmi potřebnou - slovník tzv. neologismů). Jiná slova známe už léta, ale mění vývojem svůj význam, přibývají významy nové, další, popř. se mění jejich frekvence, stávají se řídkými, popř. velmi často užívanými. Všimli jste si, jak častým se poslední dobou stalo např. slovo klient? Mimochodem i to rozšířilo význam, či lépe kontext obvyklého užívání. Něco si o něm tedy povíme.
         Klient původně znamená "chráněnce" římských patriciů. Pochází z 2. pádu latinského slova cliens "poslušný". Byli to lidé, hledající podporu u bohatých, často zchudlí příslušníci patricijských rodů a na nich pak závislí. Podpora nebyla jen hmotná, zahrnovala i ochranu právní. A tady jsme i u počátku novodobého významu slova klient, podle slovníku spisovné češtiny je klient "zákazník, užívající služeb právníka", ale už také "finančního ústavu nebo lékaře". Ve starém Římě měly vlivné osobnosti velkou klientelu, tedy okruh lidí, jejichž pomocí dosahovaly svých cílů. Slovo klientela užíváme i dnes jako význam hromadný, místo množného čísla klienti, tedy zákazníci (např. firma už má širokou klientelu, jejich klientela je velmi zvláštní apod.).
         Co je pozoruhodné na slově klient dnes? To že se rozšířil kontext jeho užití i okruh uživatelů. Klienta už nemá jen právník, advokát, ale častěji nahrazuje slovo pacient nebo i chovanec, host, ale i takové označení zákazníka, kde by cizí a dříve trochu exkluzivní slovo klient bylo směšné. Dnes označují své obchodní partnery služby všeho druhu a vší úrovně, od kosmetiky, sauny a fit - center až po pohřební ústavy. Klienti jsou ve všech sociálních, ale i v kancelářích od poradce příslušníků menšin až po kanceláře realitní či seznamovací. Klienty má instalatér i čistič koberců, právě tak jako jimi jsou rodiče (děti asi ne) žáků mateřské školky. Dříve byly návštevní dny na úřadě pro "styk se stranami", dnes jsou dveře otevřené klientům; snad jen na koncertech, v divadlech, a jistě i v rozhlase a televizi, máme posluchače a diváky, ne klientelu.
         Proč tolik mluvíme o jednom slově? Je posun v užití chybou, jazykovým nedostatkem? Jistě ne. Je to běžný vývoj slovní zásoby. Domnívám se však, že u slova klient bylo důležité i to, že jako slovo přejaté mělo svou větší obecností předpoklad vyhnout se označením, která byla v určitých společenských situacích vnímána jako poněkud necitlivá, příliš zdůrazňovala tu obchodní stránku ve vztahu dvou protistran. Proto asi klient zvítězí ve veřejných domech, psychiatrických nebo pohřebních ústavech. Pedikéři, instalatéři a myči oken by ale měli zůstat u zákazníků.

Jaroslava Hlavsová