Tzv. slovesa mluvení, jako hovořit, mluvit, říkat, povídat, vyprávět apod., jsme nedávno sledovali v našem pořadu, který sám je pojmenován Rozmlouvání o jazyce. Tehdy jsme se zmínili i o tom, že není vhodné používat neformální sloveso povídat si v jakémkoli kontextu, dokonce i v tématech vážných až tragických; není tedy vhodné si jen "povídat" např. o AIDS, drogách, kriminalitě apod., když je k dispozici tolik výše zmíněných synonymních sloves vhodnějších.
         Dnes však chceme připomenout jiný problém těchto sloves. Většina z nich má náležitou předložkovou vazbu s 6. pádem: mluvit, hovořit, povídat o něčem.
         Poslední dobou se však v úzu mění tato vazba tak, že je předmět v pádě čtvrtém a bez předložky. Bývalo to vždy u takových předmětů, které mluvení nebo sdělování také označují, třeba: budu vyprávět pohádku, odříkala báseň, povím vám anekdotu apod. - vždy tu je bezpředložkový 4. pád. Teď ale slýcháme často nejen to kritizované zmínit něco, diskutovat něco, ale i další spojení, jako např. ve větách Povím vám správný čas, Sjízdnost silnic vám řeknu v osm hodin.
         Podobná změna vazby je také u sloves jiné významové skupiny: Vědět (o něčem) se vazbou přibližuje často slovesu znát (něco - 4. pád): sloveso znát mělo totiž ve staré češtině i v nářečích význam i vazbu shodné. Tak se tedy stává ve větách jako: Víme už složení reprezentace. Předsedové už věděli výsledky večer, apod.

         Mnozí posluchači se často dovolávají výkladů v zajímavé knize Pavla Eisnera z 30. let Chrám i tvrz a připomínají stať o vyučování vidu, této zvláštní schopnosti slovanských sloves, která vyjadřuje průběh a trvání nebo ukončení děje a která dělá cizincům velké potíže. Zdá se však, že nejen jim. Zopakujeme si proto, že tzv. slovesa nedokonavá (např. dělat) mají čas budoucí v tvarech složených (budu dělat), zatímco dokonavá mají budoucí čas v tvarech přítomných (např. udělám) a přítomnost vyjádřit nemohou.
         Není proto správné užívání přítomných tvarů dokonavých sloves ve větách, které mají mluvit o přítomnosti, jako: Dalajlama, který se zúčastní "Fóra 2000". Ta věta nebyla o budoucnosti, byla vyslovena v den, kdy už Fórum skončilo, a měla tedy obsahovat sloveso nedokonavé, bez předpony (účastní se), schopné tu přítomnost vyjádřit.
         Naopak v titulku ČSSD se sestavení vlády účastnit nebude, stejně jako ve větě senátorky Budeme vést politické války dál vedla k chybě snaha zdůraznit trvání děje. V obou větách však stačil gramaticky správný přítomný tvar slovesa dokonavého: ČSSD se sestavení vlády nezúčastní, Politické války povedeme...
         Často také slýcháme složené tvary budoucí - bude se soustředit, i když tu přece stačí přítomný tvar k vyjádření budoucnosti jako ve větě náležité: Kabinet se soustředí na práci...
         A zase naopak přítomný tvar Funkce se zrušuje k 1. lednu je třeba nahradit náležitým ruší. Víme však, že to, co mluvčí nutí dělat chyby v užití tvarů vidu, bývá snaha vystihnout významový odstín, který obsahuje předpona. Tak potom vznikají tvary utvořené ad hoc, jako je tvar slovesa ve větě Trestní činy nebylo možno odstíhat se zvýrazněným významem ukončení děje pomocí předpony od-.

Jaroslava Hlavsová