Jedna populární moderátorka Novy říká běžně účastníkovi politické diskuse: zeptám se vás na takovou otázku. Tahle jazyková neobratnost je trochu směšná a připomíná pleonasmus. Tedy nadbytečné hromadění slov podobného významu, a to bez vědomého záměru, jen nedopatřením. Dochází k němu často u slov cizích, která spojujeme s českým slovem znamenajícím totéž (dvojice typu hospitalizovat v nemocnici nebo veřejně deklarovat), protože význam cizího slova dobře neznáme. Jindy se hromadí slova stejného základu záměrně, za účelem emocionálního zesílení jejich významu, což bývá hlavně ve starších, ustálených spojeních typu tma tmoucí, pravda pravdoucí, ty lenochu líná apod.
         Toto ale není případ věty zeptám se na otázku a dalších podobných. Sama jsem zaznamenala v oficiálních situacích, zejména v rozhlase a v televizi, některé stylistické nedostatky podobné, např. dokladoval to dokladem o neschopnosti; senátoři mají navrhnout pozměňovací návrhy; musí to napsat písemně; takové možnosti budou možné; je tu vlastnění velkého vlastnictví...
         V prvním případě zeptám se vás na takovou otázku je náprava možná dvojím způsobem: Buď pouze zeptám se vás, nebo dám vám takovou otázku. Na rozdíl od dalších uvedených příkladů je v této větě odvozovací základ dvou slov sice různý (ptát se  - tázat se), ale jsou to slova stejného významu. V případech ostatních je třeba použít slova odlišného po stránce významové i slovotvorné a věty upravit asi takto: dokladovat to dokladem - potvrdit to dokladem; navrhnout pozměňovací návrhy - dát návrhy; musí to napsat (nikoli už písemně, protože ústně psát nelze!); možnosti budou možné - budou takové možnosti nebo bude to možné; je tu vlastnění velkého vlastnictví - stačí je tu velké vlastnictví.
         Vždy bylo dobrým mravem obratného stylisty, aby formuloval (a zejména psal) text tak, aby se stejná slova brzy za sebou, např. v následující nebo dokonce téže větě neopakovala. Pro dobrého mluvčího či pisatele by to mělo platit stále.

Jaroslava Hlavsová

         Některá oblíbená slova se užívají v souvislostech, kde nepřispívají významu věty a fungují jen jako ozdoba, efektní vycpávka. Od předsedy naší sociální demokracie jsme např. slyšeli, že jeho strana má legitimní právo navrhnout hlasování o důvěře vládě. Jde tu o zbytečné nakupení slov velmi podobného významu: legitimní je to, co je právoplatné, odpovídá právu. Někdy se sice rozlišuje právo jako to, co je dáno zákonem, a legitimita, která vyplývá spíše z morálky nebo z obecného názoru společnosti, ale pak by zase spojení legitimní právo bylo protimluvem.
         Někdy se ovšem význam spojení užitím takového prázdného slova může posunout nežádoucím směrem. Přední představitelka zmíněné strany uvedla v televizní debatě, že je pro ně otázka deregulací těžko přijatelná. Podlehla přitom pokušení užít slova otázka jen tak, kvůli nastavení, jak se to se slovy jako otázka, problém, problematika běžně dělá. Ale v tomto případě slovo otázka významovou funkci mít může: jestliže je otázka deregulací těžko přijatelná, znamená to, nikoli že deregulace cen energií jsou pro sociální demokracii těžko přijatelné, jak to asi bylo myšleno, ale že sociální demokracie nepřipustí, aby otázka na ceny byla vůbec položena, což by mohl stejně říct i krajní liberál, protože se o deregulacích nechce vůbec bavit a jsou pro něho samozřejmé.
         Mohli bychom tu také mluvit o ustálených spojeních, kterých se užívá a jejichž význam si přesně autoři ani neuvědomují. Jestliže je někdo z něčeho obviněn, naše noviny s oblibou užívají o něm trochu archaickou formulaci, že čelí obvinění, jako kdyby to obyčejnější vyjádření takové situace nebylo dost dobré. Sloveso čelit něčemu je zřejmě užíváno už jen metaforicky: znamená "stát čelem k něčemu, stavět se někomu nebo něčemu na odpor, vzdorovat tomu", např. protivníkovi v boji, což v daném spojení má dobrý smysl. Ale co potom znamená čelit zákazu, rozsudku apod., když slovo zákaz, rozsudek zřejmě vyjadřuje, že onen spor nebo boj už byl ukončen? Jestliže tedy trenér čelí zákazu činnosti, jak jsme to nedávno četli, znamená to, že zákaz byl vydán, nebo že mu hrozí? V takových případech raději volme slova obvyklejší, bývají také přesnější.

Zdeněk Hlavsa

         V lednu jsme v rozhlasovém vysílání slyšeli o probíhajícím týdnu modliteb za jednotu křesťanů. Jenže to nebyl týden modliteb ale modlideb. Taková výslovnost (sice i pro spisovný projev dovolená) je jistě ovlivněna asimilací - přizpůsobením znělosti hlásek - ve tvaru 1. pádu - tu slyšíme přece modlidba (skupinu - tba plynule nevyslovíme), podobně jako svadba, prozba, pladba, honidba aj., a přece taková neetymologická výslovnost (tj. neodpovídající původu slova) v některých dalších tvarech a odvozeninách nepůsobí příliš kultivovaně, neříkáme sice modlidební knížky, ale často slyšíme znělou výslovnost typu svadební hostina, svadebčané, prozebník, pladební povinnost apod.
         Od výslovnosti znělých souhlásek v tvarech přejděme k chybě, která se u klasicky méně vzdělaných mluvčích ozývá bohužel často; upozornila mě na to paní Eva Bičíková z Pardubic. Jde o výslovnost slova respektive (latinsky vlastně). Někdo dokonce počešťuje až do respektivně (jako třeba divně, vlivně aj.), ale běžné je respektivě (jako české právě, horzivě atd.). S podobným českým zakončením příslovcí však latinské respektive nemá nic společného, je tu jen jakási podobnost, ale výslovnost původní je třeba dodržovat stejně jako třeba u latinského příslovce inklusive - včetně.
         Nedávno jsem četla policejní zprávu, která se několikrát dotkla jevu jistě nepříjemného, ale stejně nepěkně pojmenovaného. Mluvilo se tu opakovaně o nápadu trestné činnosti. Výraz nápad má však jednoznačný ustálený význam - "okamžitá, zpravidla dobrá myšlenka", takže nový, terminologizovaný význam je přinejmenším neobvyklý. Před několika lety stejně nedobře působila náhlá frekvence jiné odvozeniny - dopad, která byla např. ekvivalentem anglického impact. Nelíbilo se, doporučovali jsme dosah, ale podobně jako u toho policejního nápadu byla zjevná snaha o vyjádření intenzity, kterou pouhé dosah postrádalo. Zde můžeme navrhnout jiné podobné odvozeniny od sloves (nástup, náraz, nárůst, nával) a především nápor, tj. "příval, nahrnutí". Vždy tu ale myslím budou kriminalisté potřebovat zesilující adjektivum, např. prudký, velký, silný aj., nárůst trestné činnosti. A jak víme, v současné době je stále zjevnější tendence k stručnému, jednoslovnému, zhušťenému vyjadřování. O jednoslovnosti termínů jsme se zmiňovali ostatně už víckrát. Doporučit však mohu jen toto: lépe je neužívat s novým významem slova významově vyhraněná, příliš jednoznačná - není to právě dobrý nápad?

Jaroslava Hlavsová