Když mluvíme nebo píšeme, užíváme slov v souladu s jejich významem - to je jednoduchá pravda. Nemělo by nám to dělat potíže, a tím spíš to platí o těch, kteří užívají češtinu profesionálně, jako jsou žurnalisté. Ale význam slov se může lišit podle souvislosti, ve které se užijí, a s tím už potíže můžou být.
         Tak všichni víme, jaký je význam slova trn: výkladový slovník ho vymezuje jako tvrdý, ostře špičatý výrůstek na některých rostlinách. Zabodneme-li si trn do těla, je to jistě nepříjemné a v češtině jsou nejméně dvě ustálená spojení, která obrazně poukazují k takové situaci: trn v patě a trn v oku. Ale tato frazeologická spojení využívají tohoto obrazu odlišně: jestliže je mi něco trnem v oku, znamená to, že je to pro mě krajně nepříjemné, velmi mi to vadí; trn v patě mi zas v něčem překáží, nejen v chůzi, ale vůbec v nějaké další zamýšlené činnosti. Proto jsem rád, když mi někdo pomůže, vytrhne mi trn z paty. To jsou naprosto pevná spojení a směšovat je a kombinovat není možné, aniž se ztratí jejich obrazný význam. Trn z oka mi může vytrhnout, vyjmout jen lékař a totéž platí o opačné záměně. Tedy formulace Hospodářských novin, že Šlauf je pro svou komunistickou minulost pro mnoho členů sociální demokracie trnem v patě, jednoduše není ve frazeologické zásobě češtiny, což je skoro totéž, jako kdybychom řekli, že to nejsou česká slova.
         Na proti tomu slovo slabost a slabina nemají žádný společný základní význam, jako tomu bylo u trnu. Jejich slovotvorný původ je sice společný, obě jsou odvozena od přídavného jména slabý, ale slabina je část lidského nebo zvířecího těla, tříslo, pojmenovaná podle toho, že tam je tělo slabé, zranitelné (podobně jako lysina je místo lysé), zatímco slabost je prostě vlastnost být slabý. Také těchto dvou slov užívá čeština ve frazeologických spojeních, a existují dokonce některé kontexty, kde je můžeme zaměnit: trenér správně odhadl, že slabost - nebo slabina - soupeře je v obraně. V druhém případě jde o spojení obrazné, obrana soupeře je snadno zranitelným, citlivým, místem v týmu, podobně jako je slabina citlivým místem koňského těla, a proto na ně jezdec směřuje svou ostruhou, jestliže má být jeho pobídnutí účinné. Ale zvuková podobnost a společný slovotvorný zdroj těchto slov nemůžou ospravedlnit větu, kterou jsme slyšeli v rozhlase: Spojené státy - které milují hamburgry - mají jistou slabinu pro ústřice. Jejímu autorovi se tu připletlo frazeologické spojejní mám pro něco slabost, to znamená nedokážu tomu odolat, jsem slabý na to, abych se ubránil sympatiím k něčemu. Ale to už je významem i formou úplně jiná konstrukce.

Zdeněk Hlavsa

         V dnešním rozmlouvání o češtině si všimneme toho, že ani profesionálním uživatelům češtiny nemusí být vždy zcela jasný význam nebo stylové využití a zařazení některých sloves slovního druhu, který je tak důležitý pro stavbu věty jako celku.
         Tak autor zprávy o tom, že jeden velmi známý sportovec - skokan na lyžích - byl odsouzen k vysoké pokutě za užití drogy, přeložil vyjádření jeho právního zástupce takto: Rozsudek přijímáme a peníze zaplatíme, abychom se ušetřili dalších nepříjemností . Soudíme, že zaměnil sloveso ušetřit se a sloveso ušetřit si. Jde o slova svou formou velmi blízká - liší se jen zvratným zájmenem, ale jejich význam je různý. Ušetřit se znamená uchránit si zdraví; jde o nedokonavý protějšek slovesa šetřit se, které známe ze souvislostí jako on má nemocné srdce, musí se šetřit. Nespojuje se s žádným předmětem, přesněji řečeno, předmětem je ono se, jak je zřejmé i ze spojení jako raději mu nic neřeknu, je nemocný a musíme ho šetřit. Naproti tomu ušetřit si má u sebe vždy další předmět, a to v 4. pádě a znamená zdržet se něčeho nebo vyhnout se tomu. Říkáme např., že tu poznámku si mohl ušetřit, tedy nechat si pro sebe. Nedokonavého protějšku v tomto významu neužíváme, šetřit si má jen základní význam shromažďovat peníze, neutrácet majetek; stejně jako bez onoho prospěchového si, spojuje se s předložkovou vazbou, šetřit na něco. Správně tedy mělo být abychom si ušetřili další nepříjemnosti. O vazbách sloves se zmiňujeme proto, že dokazují, že nejde o tiskovou chybu - prozrazuje to nevhodný 2. pád. Ten ovšem bývá častý u sloves s významem nemít něco, zbavit se něčeho - v dnešní češtině se však často nahrazuje pádem čtvrtým: neříkáme už nemám peněz, ale nemám peníze. Tento proces postoupil u různých sloves různě daleko. Tak postrádat se už užívá vesměs s vazbou postrádám něco, jen u spisovatelů minulého století najdeme někdy postrádám něčeho. Čteme-li tedy o přeborníkovi v kulturistice, že má nejen ohromné svaly, ale nepostrádá ani inteligence, je to oživování archaismu, které ve sportovní publicistice nemá místo.
         Když už jsme u sportu, neodpustíme si poznámku o jazyce zpráv z hokeje. V něm se hodnotí nejen to, kolik kdo dal branek, ale taky ke kolika rozhodujícím způsobem pomohl, hlavně střelci branky přihrál. To se označuje jako asistence, a tak se počítá, kolik měl hráč asistencí, kolik si jich připsal, kdy byl autorem asistence apod. Čeština však dává přednost slovesnému vyjádření, tedy raději bychom slyšeli, že hráč např. u dvou gólů asistoval. Zvykneme si chápat toto sloveso jako odborný sportovní termín, na rozdíl od obecnějšího napomohl; přitom by naše mateřština tolik neutrpěla.

Zdeněk Hlavsa

         Mále-li rozmlouvat o jazyce aktuálně, tj. všímat si vyjadřovacích nedostatků, které jsme zachytili v nedávných dnech, můžeme začít jazykovou módou. Módní bývají nezvyklé vazby, frazeologická spojení, ale i nová slova, také jen jejich nové významy. Připomenu znovu např. stále časté spojení podst. jména s vazbou je o tom, že...; ne ale např. pohádka je o tom, vyprávění je o tom, hra je o tom, avšak nově také privatizace je o tom, demokracie je o tom, že..., a to s významem privatizace se týká, obsahem demokracie je atd. Stejně můžeme mluvit znovu o módním užívání nového významu slovesa oslovit někoho ve významu zaujmout někoho, zapůsobit na někoho.
         Módní ale bývají i slova nadbytečná. Přečtu vám několik vět, zachycených během asi posledních dvou týdnů z rozhlasu a televize, a jistě poznáte, co mám na mysli: přijede znovu v historicky krátké době; hlasovali o Bosně v historicky prvních volbách, v domě historicky prvních rozhovorů vybuchla silná nálož; ukázalo se to na historicky nedávném utkání; znovu se projevil v historicky nedávném období apod. Co se nám to stalo najednou s přídavným jménem historický, popř. s příslovcem historicky? Zopakujeme si, jak je vykládá slovník: historický značí vztahující se k historii, např. historický pramen, román, nebo představující dějinný vývoj, popř. pro vývoj důležitý (historická etapa, historické rozhodnutí), a také související se starou dobou (historický oděv, historické jádro Prahy). Příslovce historicky je ve slovníku uvedeno ve spojení historicky významný. Naše příklady ale význam tohoto celého spojení nemají. Např. v Bosně byly volby jednak první, jednak opravdu historicky významné. Ve spojení historicky první volby je však slovo historicky - právě tak jako v dalších příkladech - nadbytečné. Můžeme se bez něj obejít a módním slůvkem nezavádět. Stačilo tu říct: přijede znovu v krátké době (ne v historicky krátké), na nedávném utkání (ne na historicky nedávném) a také v domě prvních rozhovorů, ne historicky prvních, popř. v domě prvních, historicky významných rozhovorů, vybuchla silná nálož. Nejzajímavější je však věta, v níž toto nadbytečné nové spojení slova historicky plus příslovečné určení času umožňuje další, nesprávný výklad. Banky se dostaly historicky v období 92-96 do problémů. Mluvčí tu použil módní příslovce opět nadbytečně - stačilo přece říct, že se banky dostaly do problémů v letech 92-96. Tak, jak původně věta zazněla, dává možnost i dalšího významu: banky se dostaly v období 92-96 do historicky významných problémů. Tak závažný obsah však toto sdělení mít asi nemělo. Z toho všeho jedno poučení: varujte se módních nadbytečných slov (říká se jim pleonasmus), i kdyby se zdála sebezajímavější.

Jaroslava Hlavsová