Komentáře kladně hodnotící zprávu o tom, že se bude prezident Havel znovu ucházet o kandidaturu na úřad prezidenta, se o něm zmiňují mimo jiné jako o integrující osobnosti v naší politice. Při nedávné návštěvě papeže Jana Pavla II. se Petr Kolář zmínil v článku v Lidových novinách o morální integritě papeže. V čase rozpadu Československa se v tisku objevovalo sousloví územní integrita státu. Sloveso integrovat se často užívá v souvislosti se začleněním naší země do Evropského společenství a také v souvislosti s menšinami, kdy uvažujeme o jejich začlenění do společnosti majoritní. Nakonec elektrotechnika užívá odborné terminologické spojení integrované obvody pro ty, které tvoří jeden funkční celek, matematická analýza se zabývá integrály atd.
         Asi vás napadá, že toto slovo, či lépe skupina slova příbuzných je sice žnačně frekventovaná, ale její užití je tak široké, že je její význam trochu vágní, tedy neurčitý, nepřesný. To bývá nebezpečnou stránkou užití cizích slov. Jejich nesporné výhody provází i nebezpečí malé znalosti původu a významu i pravidel užití takového cizího slova. A protože původ nám bude nejlepším vodítkem k významu základnímu, který se sice adaptuje a specifikuje, ale určujícím zůstává, podívejme se na původ slov integrace, integrovat. Obě pocházejí z latinského integratio zcelení a slovesa integrare zcelovat, což souvisí s adjektivem integer neporušený, a tak vlastně se slovesem tangere dotýkat se. Tím se nám už vyděluje prvotní význam: integrace - celistvost, nedělitelnost, integrovat - sjednocovat. Slovník ovšem uvádí z různých kontextů vyplývající významy další: u integrace je to zcelení, sjednocení, smíšení a u integrite i nedotknutelnost, a dokonce nezvyklé významy spořádanost, poctivost. Je to doklad toho, jak přejatá abstrakta své významy volně rozvíjejí. Všiměnme si teď ale pro dobré užívání slov integrace a integrita jejich dalších rozdílů. Význam slova integrace zahrnuje proces (často právě společenský, politický nebo ekonomický): integrace rómské menšiny, postupná integrace naší ekonomiky do západních struktur; proti tomu integrita je výsledná vlastnost. Proto psal např. Petr Kolář o morální integritě papeže (lze nahradit jedním z podvýznamů - např. slovem neporušenost). Jestliže přídavné jméno slovesné integrující uřijeme o prezidentu Havlovi, máme na mysli jeho trvale sjednocující roli v politice. A nakonec ke zvratné podobě slovesa integrovat se. Vyjadřuje aktivní proces subjektu, proto ta zvratnost. Pokud se menšina sama chce začlenit do většiny, stává se subjektem toho to děje. Pokud ji víceméně násilně majorita integruje, podoba slovesa tu zvratnou není. (Doklad o vládě, která integrovala Lužické Srby.) Analogii najdeme u stejně frekventovaného a trochu podobného slovesa identifikovat: můžeme někoho identifikovat, tj. určit jeho totožnost, ale čteme také, že se s někým nebo něčím (třeba se skupinou nebo názorem) identifikujeme. Zase je tu nová zvratná podoba (obě zvratné formy ve Slovníku spisovné češtiny však zatím uvedeny nejsou).

Jaroslava Hlavsová

         Leckdy jsme se v našem rozmlouvání o jazyce věnovali užívání cizích slov a dnes jsou tu problémy podobné, i když jde tentokrát o slovní zásobu domácí. Ani u českých slov není totiž jisté, že mluvčí přesně ví, co znamenají a jak jich může použít. Často jde o maličkosti, ale i ty mohou znamenat nedorozumění, nebo alespoň svědčí o tom, že mluvčí si plete slova významově blízká.
         V rozhlase jsme např. slyšeli - šlo o potomka knížete Oldřicha a Boženy - jejich vzájemý syn, a hned další den se hovořilo o péči o vzájemný majetek. Co je tu špatně? Přídavné jméno vzájemný znamená podle slovníku směřující od jednoho k druhému a naopak - tedy např. vzájemná souvislost, vzájemné působení, vzájemná výměna názorů, darů, vzájemná kontrola, ale i vzájemné vztahy nebo vzájemné - tedy reciproční - výhody. Vzájemné výhody si subjekty poskytují jeden druhému, tedy navzájem, vzájemně. Vzpomeňmě tu na vzájemnou pojišťovnu, založenou na vzájemném ručení subjektů, ale i na často v historii připomínanou slovanskou vzájemnost, z dob komunismu Radu vzájemné hospodářské pomoci, a Cimrmanovy pohádky - výzvu obra-lidožrouta Koloděje - Vzájemně se osolte!
         Ale vraťme se k tomu vzájemnému majetku nebo vzájemnému synovi Oldřicha a Boženy. Správně tu mělo zaznít jejich společný syn, lépe prostě jejich syn, bez dalšího přívlastku, protože pro rodiče je společný vztah k dítěti samozřejmostí a slovo vzájemný či společný je nadbytečné. Přídavné jméno společný je tu však významově vhodnější, znamená náležející dvěma nebo více jedincům, např. společné vlastnictví, společné znaky, zájmy apod.
         Druhá pozoruhodná chyba v rozhlasové propagaci kulturního podniku zazěla ve sdělení, že vstupné je zadarmo. Vstupné je poplatek za vstup, mělo by být vstup je zadarmo, říká se také vstup volný, tedy vstupné žádné.
         Nakonec připomenu nedávný televizní pořad o prezidentu Masarykovi, ve kterém zaznělo, že neváhal ani získat si řadu nepřátel. Slovník vysvětluje zvratné sloveso získat si jen jako zjednat si něčí přízeň, naklonit si někoho; říkáme např. získat si posluchače, získal si ho svým chováním apod. Vždy u tohoto slovesného tvaru jde o děj, který je ve prospěch subjektu, a ne tedy o opak - nepřátelství. Věta měla být postavena jinak, např. takto: Riskoval i to, že získá řadu nepřátel. Sloveso získat, bez zvratného zájmene si, už má totiž význam širší, a může tedy znamenat i zisk věcí negativních, nejen prospěšných.

Jaroslava Hlavsová