V těchto rozmlouváních se většinou zabýváme jevy, které můžeme pozorovat v jazyce novin, rozhlasu a televize. To proto, že takový jazykový projev má velké množství adresátů, a tak ovlivňuje jejich komunikační zvyklosti, normu češtiny. Ale ve stejné míře t o platí i o jiných textech určených veřejnosti, např. o pracovních návodech. I ty často zasluhují kritický komentář - nezřídka proto, že jde o překlady z cizích jazyků. Je až s podivem, že si výrobci neověří u rodilého mluvčího, zda je text výstižný.
         Tak návod na přípravu želé na dorty, který se nám dostal do ruky, doporučuje postupovat tak, že prášek povaříme s ovocnou šťávou, načež vzniklou tekutinu - a teď citujeme - "necháme vychladnout a ještě teplým želé zalejeme ovoce na dortu". Ale hmota vychladlá nemůže být zároveň teplá; ta věta ukazuje, že původce českého textu nedovedl dostatečně využít možností, které nám čeština dává, pokud jde o význam a tvoření slov. Přesnější by bylo napsat "necháme chladnout, ale ještě vlažným želé zalejeme ovoce". Pak by jistě kuchařka správně pochopila, jak má postupovat.
         Nelogičnost uvedené věty vyplývá z neznalosti toho, jaký protiklad tkví ve významu slov vychladnout a teplý. Do obdobných nesnází mohou zavést i zkušeného stylistu výrazy s významem množství. V novinách, které pravidelně čtu, mě upoutal titu ek - Praha mezi nejlevnějšími velkoměsty. Pod obrázkem pak bylo uvedeno, že "česká metropole je podle britského výzkumu 150. nejdražším městem na světě". Při povrchnějším čtení jsme zmateni především tím, že Praha je zároveň charakterizována jako jedno z nejlevnějších velkoměst a vzápětí jako jedno z nejdražších. Po pečlivém srovnání obou formulací a pročtení doprovodného textu zjistíme, že tentokrát o nesmysl nejde - Britové sestavili pořadí hlavních měst podle výše životních nákladů, počína je nejdražšími; v tom žebříčku jich bylo seřazeno 120.Můžeme ale říct, že je to pořadí 120 nejdražších hlavních měst? Již spojení pět nejdražších logičtěji založeného Čecha trochu dráždí - vždyť 3. stupněm, slovem nejdražší, může být v princ ipu označeno jen jedno město, a což teprve 120? a kolik vůbec jich srovnávali, aby jich 120 mohli označit jako nejdražší?
         Ne nepodobná je formulace ve sdělení, které jsme četli ve stejném deníku, že KDU-ČSL je připravena navrhnout zkrácení parlamentních prázdnin na maximální možnou míru. Věcně by bylo správné použít přívlastku s opačným významem, na minimální možno u míru, tj. na míru nejmenší. To spojení maximální míra se má totiž vztahovat ne k délce prázdnin, ale k "vydatnosti" zkracování, která by měla být maximální, tedy by se měla uskutečnit v maximální možné míře. Když už bychom v té větě slovo maximální chtěli mít, pak by bylo náležité a srozumitlené říct, že navrhují prázdniny maximálně zkrátit, a to na nejmenší (nebo minimální) možnou míru.