V poslední době se často poukazuje na zesílený vliv cizích jazyků, hlavně angličtiny, na českou slovní zásobu. Je jistě nesporný, avšak vzájemné ovlivňování jazyků v kontaktu zeměpisném, společenském nebo úředním dnes není novinkou. Dříve se bojovalo ve školách hlavně proti germanismům - dnes si všmineme jednoho z jejich pozůstatku, toho, co zbylo z velké skupiny sloves sice původu francouzského, ale k nám proniklých německým prostřednictvím, totiž sloves zakončených na -írovat. Čteme-li povídky z doby obrozenecké, je nám zjevné, že takové formy bývaly časté. Do dnešních dob ve spisovném slovníku žijí málokteré; většinou jen okrajovými prostředky slovní zásoby: buď patří nějakému oboru jako termín, popř. jsou součástí zastarávající frazeologie, nebo mají citový příznak. Dodnes živá jsou však slovesa servírovat, masírovat, kopírovat, tupírovat čechrat vlasy hřebenem nebo - jen hovorové - forsírovat. Všechna, i ta další, zapomenutá nebo méně užívaná, mají stejný francouzsko-německý původ. Německé tvary servieren, massieren nebo tupieren nezapřou francouzký základ, jen kopírovat - kopieren - vývojově směřuje až k středolatinskému copiare dělat opisy. Některá z těchto sloves známe z tvarů příčestí, např. melírovaná vlna nebo želírovací cukr. Tak jako želírování, patří do kuchyňské slovní zásoby i dranžírování (z německého transchieren, které s francouzským základem směřuje k latinskému truncare řezat). Z kuchyně známe i pasírovat protlačovat cedníkem, ale i další, citově zabarvená nespisovná slovesa gustýrovat vychutnávat nebo debužírovat, které v sobě spojilo francouzské debaucher hýřit s německým burschieren shodného významu. Jiný okruh tvoří staré vojenské výrazy, nejen např. mašírovat, ale i ložírovat být ubytován.
         Jsou tu ale i obory, které taková slovesa podržely ve své terminologii. Známe lavírovanou kresbu (tj.s rozmytou barvou), na jevišti jsou kašírované (umělé) dveře, pikýrujem sazenice v zahradě nebo se kupírují uši pejskům. Jestliže ale řekneme o někom, že lavíruje např. mezi stranami, názory, znamená to, že kolísá či "manévruje" jako loď po vodě, z čehož toto slovo pochází. ale zbývá ještě vrstva podobných sloves výrazně nespisovná. Vzpomínáte, že muži komickou tetu Kateřinu v Saturninovi údajně fixírovali? Znamená to, že ji upřeně pohledem sledovali; starší gebírovat (také se říká mít gebír) připomíná Trávníčkův slovník z vojenského slangu - říkalo se to ti negebíruju na to nemáš právo nebo furtýrovat (opět z němčiny, a to z lidové francouzštiny - česky zajímat se - to mě nefurtýruje).
         Podobné výrazy bývají, jak jsme řekli, citově zabarvené. Dodnes říkáme muzicírovat o příjemném, zpravidla zájmovém provozování hudby; něco sesumírovat bylo původně sečítat, pak přeneseně dávat dohromady, třeba i text, žádost apod. Staré pulírovat leštit nebo štafírovat zdobit už z našeho slovníku vymizelo, stejně jako hauzírovat podomně obchodovat. Mezi silně citově zabarvené patří i staré dublety jako citýrovat i citovat, které původně znamenalo předvolávat na úřad, pak obtěžovat, nebo špekulírovat místo spekulovat, tedy nejen usilovat o zisk, ale přemýšlet o čemkoli jiném, což známe ze slovníku starších veseloher. Mohli bychom ve výčtu pokračovat. Smysl těch připomenutí byl jiný, uvědomit si, co se za jednu nebo dvě generace změnilo v naší lexikální cizojazyčné orientaci.

         Mezi výhody češtiny nesporně patří její bohatá soustava slovotvorných prostředků, předpon a přípon, kterými se tvoří a obměňuje slovní zásoba, zpestřuje naše vyjadřování novým významovým odstínem nebo citovým zabarvením. Víme, že i malé děti si dovedou slovo vymyslet analogií, ale cizincům dělají slovotvorné rozdíly potíže. Některé vaše příklady připomenou, že je třeba užívat slovotvorné prostředky přesně a vhodně.
         První je z internetové adresy, značky citované v rozhlasové reklamě: dvojí v. Snad spletlo anglické W (dabljú); anglicky double opravdu znamená dvojí i dvojitý. Je to doklad toho, že angličtina, která má méně slovotvorných prostředků, rozlišuje význam slova často podle kontextu. V češtině však máme jednak druhovou číslovku dvojí, dvoje (dvojí kultura, dvoje dveře apod.), jednak přídavné jméno dvojitý zdvojený: dvojité okno, dvojité v (písmeno užívané jen v cizích slovech: whisky, Wales).
         V letošní zimě, na sníh tak chudé, jsme slyšeli zprávu, že Svatý Petr je sněžován umělým sněhem. Myslí se tím krkonošské lyžařské středisko a nazvykle utvořené sloveso sněžovat něco, tj. sypat, pokrývat sněhem (umělým). Analogie tu přímá není, o přírodních a meteorologických jevech podobná slovesa neexistují. Máme ale obdobu u jiných činností, zvláště v odborných termínech: pískovat, zauhlovat, štěrkovat. Při tvoření je tu podivná i změna kmenové souhlásky h - ž (sněžován, ne sněhován, jak bychom předpokládali), protože je tvar zjevně podle sněžit, od něhož to sněžování odvozeno být nemá.
         Třetí příklad nesprávného tvoření je v častém spojení čárkovaný kód, známém jako ozančení zboží pro počítání cen u pokladen obchodů. Má být ovšem kód čárkový, tedy tvořený z čárek. Čárkovaný je totiž jen ten papír, který je kódem počárkován, stejně jako je např. proužkovaná kravata ozdobena proužkováním. Čárkový kód je však kód, který vzniká uspořádáním čárek na štítku.
         Poslední, trochu komický je příklad spojení stahovací kalhotky. Někdo namítne - copak jsou nějaké nestahovací, které stáhnout nelze? Nemá být tedy stahující kalhotky, které postavu stahují do lepšího tvaru? Kromě často připomínaného rozdílu mezi tvary -ící, -ující (balící, zavařující, tj. ten, kdo právě balí, zavařuje apod.) a tvarem označujícím stálou funkci, tedy -icí, -ovací (balicí papír, zavařovací láhev), je tu však i problém jiný. Sloveso stahovat má totiž více významů a pro náš doklad jsou z nich důležité dva: 1. stáhnout z povrchu pryč, popř. shora dolů (např. stáhnout ubrus ze stolu, pokrývku z někoho nebo stáhnout roletu výkladní skříně), 2. utáhnout, popř. těsně obemknout, jako stáhnout pásek u sukně, stáhnout šněrovačku, uzel, smyčku apod. Právě tento význam má i naše slovní spojení.
         Jiný - aktuální - problém není vpravdě slovotvorný, ale původu slova se týká. Co to je vlastně klonování? Tazatel se domníval, že jde o slovo příbuzné např. slovu skolňování, tedy že je odvozenina od základního klonit. Vzdálená podobnost jako by tu byla, ale je to jenom částečná mezijazyková homonymie. Toto klonování "rozmnožování nepohlavní cestou" je slov původu řeckého a k nám patrně přichází teď přes termín anglický, sloveso to clone téhož významu.

Jaroslava Hlavsová